Je neděle 27. února a blížíme se ke střední škole v Bargasu. Tam si nás mají na parkovišti vyzvednout naše hostující rodiny.
Bargas je město vzdálené hodinu od Madridu. Je součástí společenství Castile-La Mancha a leží v provincii Toledo. Ulice Bargasu jsou velmi zvláštní. Když jimi projíždíme, divíme se, že se do tak malého prostoru vůbec dokážeme vejít.
Jakmile taxík zastaví na parkovišti před školou, vystoupíme. Vítr nám nafouká vlasy do očí, ale i přes ně vidíme, jak se k nám blíží naše hostující rodiny.
Ještě se rychle rozloučíme s profesorkami a vydáme se s nášimi náhradními rodinami na cestu do míst, kde budeme bydlet. Jelikož na dnešní večer nebyl stanovený žádný program, po dlouhé cestě jdeme ihned spát.
Zobrazit místo Bargas na větší mapě
Druhé ráno nás vezou znovu ke škole. Přistavený autobus nás následovně odváží do Toleda, kde máme celé dopoledne hrát hru. Iňaki, jeden ze španělských profesorů, sestaví smíšené týmy se čtyřmi lidmi a jedním učitelem, rozdá nám jakési desky, obálku a určí, že za hodinu se máme setkat v kavárně na dopolední svačině. Okamžitě vybíháme do města a snažíme se vyřešit co nejvíce zadaných otázek. Jsou těžké, velmi nesnadně dohledatelné a náročné na čas. Běháme s mapou z jednoho koutu města do druhého. Kolem Toledských památek naneštěstí jen rychle probíháme a nemáme čas si je důkladně prohlédnout. Také zjišťujeme, že úzké ulice jsou už tak nějak znakem španělské architektury, stejně jako domy s okenicemi a neustále opakující se barvy omítek.
Odpoledne se vydáváme na prohlídku Toleda z okýnka autobusu.
Večer jsme všichni tak unavení, že se nevymýšlí další program a jedeme rovnou do rodin.
Na úterý si pro nás španělé připravili prohlídku jejich školy, do které nás uvítají secvičeným tancem na dnešní známé hity. Zatímco učitelé se jdou radit do školní knihovny, pro nás je připravena lekce šermu. Jejich škola má vlastní šermířský tým a čtyři Bargaští lektoři nás navléknou do jejich speciálních obleků, dají nám na hlavu helmy a do ruky meč.
Po lekci šermu se i s profesory sejdeme před školou, kde už znovu čeká autobus a my nasedáme, abychom si jeli prohlédnout univerzitu v Toledu.
Přírodovědná univerzita v Toledu je tak rozlehlá, že by mohla být samostatným městem. Na zmenšeném modelu celé univerzity visíme pohledem a zkoumáme každou budovu zvlášť. Některé budovy univerzity jsou až dvě století staré, některé jsou zase nově vystavené. Profesoři nás provedou kolem obrovské tělocvičny k bazénu, přes biologické laboratoře na nádvoří a nakonec skončíme v hlavní budově, kde se podíváme do sklepení z osmnáctého století.
Po prohlídce nádherné university se vracíme zpátky do rodin. Stačím se jen vysprchovat po celodenním cestování a pak vyrážíme do nákupního centra v Toledu.
Středeční ráno mi začíná nervózními křeči v břiše. Přišel totiž den prezentování našich fenologických projektů. I přesto, že víme, že jsme se důkladně připravili, jsme nervózní, že něco spleteme. Snažíme se na to však nemyslet a užívat si přítomnosti všech nově nabytých přátel z cizích zemí.
Každá země dostane vše, co potřebuje, přidělí nám místnost a prezentování může začít. Vše probíhá tak, jak se předpokládalo a po několika minutách nás nervozita přejde. Vše odprezentujeme, pak si dáme svačinu a odjíždíme zpátky do rodin.
Na chvíli si odpočineme a nastřádáme potřebnou energii, protože na programu je jakési tancování. Opět nevím, co mám očekávat.
Ve velké tělocvičně je u jedné stěny několik mužů obklopených nástrojů a jeden z nich si nás pak svolá do velkého kruhu. Začneme se učit tance z celého světa a dokonce se učíme i českou polku. Všichni se u toho skvěle bavíme a jídlo, které potom dostaneme, bereme všichni jako velkou odměnu.
Čtvrtek má být ve znamení přírody. Autobus nás odváží do národního parku Cabaňeros. Z předchozího dne nás bolejí nohy a tak se bojíme, že budeme muset dlouho chodit. Naštěstí ale místo chození nasedáme do safari autobusů. My, Češi, a Italové sedíme společně v jednom a posloucháme muže na sedadle spolujezdce. Parku Cabaňeros se také přezdívá “Španělské serengeti”. Z okénka to vůbec nevypadá, že bychom byli v zimním Španělsku. Na vysoké teploty kolem patnácti stupňů jsme si již zvykli, ale zde sluníčko paří do nízkých stromků a travnatých, plochých polí. Sem tam se objeví vyšší strom. Typická savana. Máme štěstí a dalekohledem vidíme několik srnců, jelenů a pak také sledujeme jedoho z největších supů na světě, který vůbec existuje. Celá jízda je zábavná a velmi zajímavá. Každou půlhodinu vystoupíme, projdeme se, na chvíli se vyhříváme na sluníčku a poté pokračujeme v cestě.
V národním parku jsme až do pozdního odpoledne a tak si ve zdejší restauraci dáme večeři. Protože zbyl čas, využijeme ho krátkou procházkou po okolí. Večer se nevracíme rovnou do rodin, ale jedeme hrát bowling.
Poslední celý den, co trávíme ve Španělsku, jedeme do Madridu. Celou cestu jsme doslova nalepení na okénko a sledujeme honosné zdobené stavby historického centra Madridu.
Jako první jedeme navšítivt Museo del Prado, kde nás slečna průvodkyně učí číst obrazy známých malířů jako například Francisco de Goyi a Tiziana. Nejen o obrazech se však dozvíme mnoho věcí. Samotné muzeum je umělecké dílo, které bylo postaveno za vlády Karla III.. Chtěl tehdy udělat z Madridu mohutné město a tak budov jako je Museo del Prada vystavěl více. Hned ve vestibulu je jeho bronzová socha. Zvenku je muzeum architektonickým klenotem a největší sály jsou zachované v původní podobě. Když však sejdeme do nižších pater a vzdálíme se od jádra muzea, objevují se prvky moderních staveb a celý interiér se z kamene a mramoru promění do kovu a skla.
V rámci prohlídky dostaneme bločky na poznámky a poté si můžeme vybrat zda jakýkoliv nápoj v kantýně muzea.
Z muzea pěšky vyjdeme ulici a dostaneme se do Madridského parku, který nás hned u brány oslní. Nejen krásnou florou, ale čistotou a tím, jak každá květina tu plní svůj vlastní dekorační účel. Naproti bráně je malá fontánka obklopená zelenými stromy a na zídce nedaleko nás nějací dva studenti hrají na saxofon.
Projdeme se celým parkem svlečeni pouze do trik, protože vzduch kolem nás má příjemným osmnáct stupňů. Vše je tu zelené a tak nám přijde ještě absurdnější, že je zima.
Autobus nás očekává na opačném konci parku. Odveze nás do samotného turistického a nákupního centra města, kde máme dvě hodiny na rozchod. Nakoupíme suvenýry domů a poté se vracíme k autobusu a odjíždíme do rodin.
Jelikož je poslední večer, škola pro nás uspořádala malý rozlučovací večírek. Místnost je plná zahraničních studentů, španělských studentů, jejich rodičů a učitelů. Dva velké stoly slaného jídla jsou v hlavní místnosti a jeden stůl se sladkými dorty a koláčky je na chodbě.
Po jídle se stoly uklidí stranou a všichni společně tancujeme. Nejdříve jak chceme, pak nám španělští studenti předcvičují a my po nich pohyby opakujeme.
Poté se světla rozsvítí, hudba vypne a je čas se loučit. Loučení je plné slz a slibů, že se znovu uvidíme. Obíháme všechny a přemýšlíme, jestli jsme na někoho nezapomněli.
A poté přijde sobota, den odjezdu. Z postele se nám nechce, protože je půl šesté ráno a protože jsme si téměř jisti, že většinu lidí, co tady byli už nikdy neuvidíme. Dobalíme si posledních pár věcí a necháme se odvést na školní parkoviště v Bargasu, přesně tam, kam jsme přijeli.
I tentokrát se loučení neobejde bez pláče. Nakládáme kufry do taxíku, zavíráme za sebou dveře a vyrážíme zpátky domů.
Celý tento zájezd nám toho hodně dal. Nejen, že jsme poznali další kus světa, kam bychom se jinak neměli třeba ani možnost podívat, ale také jsme si našli spoustu nových přátel. Když jsme při příjezdu do Bargasu seděli v taxíku, nikdy by nás nenapadlo, jak skvělé to všechno nakonec bude.
Bohuslavová Kristýna, Machava Michal
Projekt Comenius, v němž pracují převážně studenti sexty, pokračuje druhým rokem. Na konci září (23.-29.9.2012) jsme vyrazili (Willy De Bolle, Hana Kožíšková, Jana Dvořáková, Eliška Pšeničková, Katka Selingrová, Pavla Suchá) na třetí schůzku v pořadí, tentokrát do Holandska. Poprvé se sešli zástupci škol v obou subskupinách - aerosoly a fenologie, takže počet účastníků přesáhl 100.
)!
Ve dnech 13. až 19. května jsem se já za doprovodu pana profesora De Bolle zúčastnil v rámci projektu Comenius SCRC (viz také: 
Ve dnech 20. – 25. 11. 2011 jsme se společně s paní profesorkou Bylinovou vydali na pobyt v Maďarsku, kde jsme reprezentovali naši školu v rámci projektu SCRC. Sešla se zde skupina zabývající se klimatem a fenologií, současně probíhalo setkání druhé skupiny zabývající se aerosoly v Chorvatsku. Kromě prezentace o naší škole a o Kadani (v angličtině) jsme také studenty z ostatních zúčastněných zemí – Španělska, Nizozemska, Norska, Itálie, Litvy a samozřejmě Maďarska seznámili s našimi dalšími plány v projektu.
Na konci srpna 2011 se naší škole podařilo uspět se žádostí o účast v projektu Comenius – multilaterálním projektu 12 evropských škol z 9 zemí. Žádost se vytvářela na přípravné schůzce v Itálii, které se zúčastnila p. Kožíšková – viz fotografie.
